Historie, která se rýmuje – 4. díl Internetová bublina: Když máte pravdu o budoucnosti a přesto proděláte

Představte si, že je rok 1999. Někdo vám řekne, že internet během několika desetiletí změní způsob, jakým nakupujeme, komunikujeme, pracujeme i podnikáme. Že díky němu vzniknou jedny z největších společností světa.

Měli byste pravdu. A přesto jste na investici do internetových společností mohli přijít o většinu peněz.

Jak je to možné?

Mít pravdu o budoucnosti totiž ještě neznamená udělat správné investiční rozhodnutí.

Tentokrát nebyl hlavní emocí strach

V minulém díle jsme se vrátili do roku 1987. Black Monday ukázal, co dokáže strach. Během jediného dne ztratil americký index Dow Jones 22,6 %.

O třináct let později ovládla investory opačná emoce. Nadšení.

Internet se rychle dostával do běžného života. Vznikaly nové společnosti a nové obchodní modely. Mluvilo se o „nové ekonomice“. Do technologických společností proudilo stále více peněz.

Růst → nadšení → další peníze → další růst → ještě větší očekávání.

Když budoucnost vypadá fantasticky

Některé společnosti získávaly vysoké tržní hodnoty, přestože neměly stabilní zisky ani ověřený obchodní model. Technologický index Nasdaq se na začátku roku 1999 pohyboval kolem 2 000 bodů. Dne 10. března 2000 uzavřel nad hranicí 5 000.

Pak se nálada změnila. Ne proto, že by internet přestal měnit svět. Investoři začali pochybovat, zda očekávání odpovídají tomu, co jsou firmy skutečně schopny vydělat. Nasdaq začal prudce klesat.

Internet neselhal. Přehnaná očekávání narazila na realitu.

Co má rok 2000 společného s dneškem?

Dost. Internetovou revoluci dnes už nemusíme předpovídat. Žijeme uvnitř ní.

Máme ale jiné příběhy budoucnosti. Umělou inteligenci. Robotiku. Čipy. Automatizaci. Nové zdroje energie. Biotechnologie. Některé z nich mohou svět skutečně zásadně změnit.

Lekce roku 2000 ale neříká, že bychom se měli bát investic, které rostou. Ani že vysoká cena automaticky znamená, že je něco „drahé“. Učí nás něco důležitějšího:

Nestačí věřit příběhu. Potřebuji rozumět tomu, co vlastním, proč to vlastním a jakou roli má daná investice v mém celkovém majetku.

Když dobrý příběh nahradí investiční plán

Investiční bubliny bývají zpětně dobře vidět. Uprostřed nich mnohem méně. Když ceny dlouho rostou, okolí vydělává a média o tématu neustále mluví, snadno vznikne strach, že nebudeme u toho.

Právě tehdy pomáhají obyčejné otázky:

• Rozumím tomu, do čeho investuji?

• Proč tuto investici vlastním?

• Jak velkou část mého majetku tvoří?

• Co udělám, pokud její cena výrazně klesne?

• 
  

Nejde o důvody, proč neinvestovat. Jde o důvody, proč investovat s plánem.

Diverzifikace není přiznání, že nevím

Mohu správně odhadnout budoucnost technologie, ale vybrat špatnou společnost. Mohu mít pravdu příliš brzy. A může přijít událost, kterou dnes vůbec nevidím.

Diverzifikace proto není projev nerozhodnosti. Je způsobem, jak pracovat s tím, že budoucnost neumíme předvídat s jistotou.

Myšlenka na závěr

Internetová bublina nebyla příběhem technologie, která selhala. Právě naopak. Internet změnil svět možná ještě více, než si lidé na konci 90. let dokázali představit.

Selhalo přesvědčení, že samotný silný příběh stačí k dobrému investičnímu rozhodnutí.

A to je možná nejdůležitější lekce roku 2000: Růst sám o sobě není problém. Důležité je vědět, proč investujeme, jaké riziko přijímáme a jak jednotlivé části našeho majetku spolupracují.

Protože dobré investování není sázkou na jedinou budoucnost. Je přípravou na více možností.

Příště

Internetová bublina praskla. A svět musel řešit další otázku: Co udělat, aby její pád nestáhl ekonomiku ještě hlouběji?

Americká centrální banka výrazně snížila úrokové sazby. Peníze zlevnily a kapitál si začal hledat další příležitosti. Jednou z nich byly nemovitosti.

Jenže levné financování bylo pouze částí příběhu. Přidaly se stále dostupnější úvěry, rostoucí zadlužení, finanční inovace a přesvědčení, že riziko lze rozdělit tak dokonale, až téměř zmizí. Nezmizelo.

V příštím díle se podíváme na cestu od prasknutí internetové bubliny ke krizi roku 2008 – a na to, jak může řešení jednoho problému pomoci vytvořit podmínky pro problém další.