Historie, která se rýmuje – 10. díl2026: A co když se historie rýmuje právě teď?

Devět dílů jsme se dívali zpátky. Ale píše se rok 2026.

28. února 2026 zahájily Spojené státy a Izrael útoky na Írán. Írán odpověděl. Konflikt se rychle přenesl i na energetické trhy a jednu z nejdůležitějších tepen světového obchodu s ropou Hormuzský průliv.

Evropa přitom měla předchozí energetický šok ještě v živé paměti.

Ceny energií začaly výrazně růst už v pandemii. Další prudký zásah přišel po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. A teď přišel další. Jiný konflikt. Jiná část světa. Jiný energetický šok.

Ale mechanismus, který už známe. Dražší ropa a energie se postupně propisují do nákladů firem, dopravy i cen zboží. A znovu vytvářejí tlak na inflaci.

Centrální banky tak stojí před problémem, který jsme už jednou sledovali: pokud chtějí inflaci brzdit, mohou držet úrokové sazby výše – nebo je znovu zvýšit. A přesně to v roce 2026 vidíme.

Evropská centrální banka v září zvýšila úrokové sazby o 0,25 procentního bodu. Americký Fed udělal totéž a posunul své cílové pásmo na 3,75–4 %. Česká národní banka zvýšila svou základní sazbu už v červnu na 3,75 % a v září ji na této úrovni ponechala.

Současně rostou výnosy dlouhodobých státních dluhopisů. Jinými slovy: stát musí investorům za půjčené peníze na delší dobu nabídnout vyšší úrok než dříve.

Na první pohled několik různých zpráv. Ale jsou opravdu různé? A právě tady začíná být rok 2026 pro investora opravdu zajímavý.

Pět procent. Je to dobrý dluhopis?

Před několika lety jsme žili ve světě, ve kterém některé státní dluhopisy nabízely velmi nízké, někdy dokonce záporné výnosy. Dnes může dlouhodobý státní dluhopis nabídnout několik procent ročně.

Na první pohled jednoduchá úvaha: „Dluhopis nabízí 5 %. To je přece výhodné.“ Jenže je?

Co když stejných 5 % nabízí stát – a co když firma, jejíž schopnost dluh splatit je výrazně nejistější? Co když je dluhopis splatný za dva roky – a co když za dvacet? A co když se mezitím změní úrokové sazby?

Představte si, že koupíte dlouhodobý dluhopis s výnosem kolem 5 %. O nějaký čas později začnou nové srovnatelné dluhopisy nabízet 6 %. Kdo bude chtít koupit ten váš za původní cenu, když může získat nový s vyšším výnosem? Jeho cena proto musí klesnout, aby se jeho výnos přiblížil novým podmínkám na trhu.

A teď situaci otočme. Nové srovnatelné dluhopisy už nenabízejí 5 %, ale jen 3 %. Vy stále držíte ten původní. Co se tentokrát může stát s jeho cenou?

Právě tady se ukazuje něco, co samotné číslo 5 % neřekne. Cena dluhopisu a jeho tržní výnos se zpravidla pohybují opačným směrem. A čím delší je jeho splatnost a citlivost na změnu úrokových sazeb, tím výraznější může být i pohyb jeho ceny.

Takže otázka není jen: „Kolik dluhopis vynáší?“ Ale také: Kdo si ode mě půjčuje? Na jak dlouho? Jaké riziko za tento výnos podstupuji? A co se může stát s cenou dluhopisu, pokud se úrokové sazby změní?

Pět procent totiž samo o sobě ještě neříká, zda je dluhopis výhodný.

A co mají dluhopisy společného s akciemi?

Možná mnohem víc, než se na první pohled zdá. Pokud může investor získat zajímavější výnos u státního dluhopisu, proč by měl podstupovat výrazně větší riziko jinde za stejnou očekávanou odměnu?

Jak vysoký výnos bude požadovat za riziko akciového trhu? A co to může udělat s cenou, kterou je ochoten za akcii zaplatit?

Právě tady se dostáváme k dalšímu velkému tématu roku 2026.

Umělá inteligence může změnit svět. Ale…

Očekávání spojená s umělou inteligencí jsou obrovská. A možná vám to něco připomíná. Internetovou bublinu.

Internet skutečně změnil svět. Ale znamenalo to, že každá internetová firma byla dobrou investicí? Nebo že bylo jedno, jakou cenu za její akcie investor zaplatil?

Technologie může změnit svět – a investice do ní přesto nemusí být dobrá za jakoukoli cenu.

Pokud tedy věříme, že umělá inteligence změní ekonomiku, znamená to automaticky, že každá firma spojená s AI bude vítězem? Kolik budoucího růstu už je dnes zahrnuto v její ceně? A co když je naše očekávání správné – ale cena, kterou jsme zaplatili, příliš vysoká?

Najednou to nejsou oddělené zprávy

Geopolitický konflikt může zdražit energie. Dražší energie mohou zvýšit inflační tlaky. Vyšší inflace může držet úrokové sazby výše. Vyšší sazby mění výnosy i ceny dluhopisů. Vyšší výnosy dlouhodobých státních dluhopisů mění i to, jak investoři posuzují ostatní investice. Firmám se zdražuje financování. A vyšší cena peněz mění i to, kolik jsou investoři ochotni zaplatit za budoucí zisky firem.

Najednou se nedíváme na několik nesouvisejících zpráv. Díváme se na jeden ekonomický systém.

Historie se neopakuje. Ale rýmuje se.

Za deset dílů jsme prošli měnovými změnami, inflací, burzovními propady, technologickou euforií, finanční krizí, érou levných peněz, pandemií i návratem vysoké inflace a úrokových sazeb.

Pokaždé vypadal svět jinak. Jiná událost. Jiný důvod ke strachu. Jiný důvod k nadšení. A přesto se některé věci vracejí.

Ne stejné události. Ale stejné mechanismy. Cena peněz. Inflace. Dluh. Očekávání. Strach. Euforie. A také naše tendence věřit, že tentokrát už bude všechno jinak.

Smyslem znalosti historie ale není předpovědět, co přijde zítra. Její hodnota je v tom, že nám pomáhá lépe rozumět tomu, co se děje dnes.

A co přijde příště? Nevíme. Další krize může začít úplně jinde. Další technologie může změnit svět způsobem, který si dnes neumíme představit. A další investiční euforie může mít jméno, které jsme ještě nikdy neslyšeli.

Ale mechanismy, které budou stát v pozadí, možná tak nové nebudou. Cena peněz. Inflace. Dluh. Očekávání. Strach. Euforie. A naše vlastní rozhodování.

Protože po deseti dílech už možná nemusíme vědět, co přijde. Stačí vědět, na co se dívat.

A právě proto se historie nemusí opakovat, aby pro investora měla hodnotu. Stačí, že se rýmuje.