Historie, která se rýmuje - 2.⁠ ⁠díl – Proč inflace nikdy není náhoda

Představte si dva stromy rostoucí vedle sebe. Přijde silná bouřka. Jeden zůstane stát. Druhý se vyvrátí.

Na první pohled se může zdát, že příčinou byl silný vítr. Ve skutečnosti bouřka pouze odhalila problém, který vznikal dlouho předtím. Kořeny stromu byly oslabené už dávno. S inflací to bývá podobné.

Když začnou rychle růst ceny, téměř vždy hledáme jedno jednoduché vysvětlení. Jednou za inflaci může válka. Podruhé pandemie. Jindy drahé energie nebo narušené dodavatelské řetězce. Každé z těchto vysvětlení obsahuje část pravdy.

Historie ale ukazuje, že velké události bývají často okamžikem, kdy se problém stane viditelným. Jeho skutečné příčiny obvykle vznikají mnohem dříve. Proto se při každé podobné situaci snažím nepoložit jen otázku:

Co se stalo?

Ale také:

Co se dělo už předtím?

Co změnil rok 1971?

V minulém díle jsme si ukázali, že ukončení směnitelnosti dolaru za zlato nebylo náhodným politickým rozhodnutím. Předcházela mu léta rostoucích veřejných výdajů, zadlužování a stále většího množství dolarů v oběhu, které už nebylo možné dlouhodobě krýt americkými zlatými rezervami.

Rok 1971 sám o sobě inflaci nevytvořil. Otevřel však novou etapu světového měnového systému.

Od té doby už objem peněz nebyl přímo omezen množstvím zlatých rezerv. Centrální banky získaly větší prostor pro vedení měnové politiky a vlády větší flexibilitu při financování svých výdajů.

To přineslo nové možnosti, ale současně i větší odpovědnost. Pokud jsou tyto nástroje využívány dlouhodobě neuváženě, mohou vytvářet podmínky pro vznik budoucích inflačních tlaků.

Jaké signály sleduji, když přemýšlím o budoucí inflaci?

Historie mě naučila, že samotná krize pro souvislosti nestačí. Mnohem více mě zajímá prostředí, do kterého přichází. Proto si pokaždé kladu několik jednoduchých otázek:

1. Přibývá peněz rychleji než množství vyrobeného zboží a služeb?

• Představte si město, ve kterém je k prodeji sto bytů.

• Pokud jejich počet zůstává stejný, ale o jejich koupi soutěží stále více peněz, ceny zpravidla porostou. Bytů nepřibylo. Změnilo se pouze množství peněz, které se o ně uchází.

• Podobný princip platí i v celé ekonomice. Proto ekonomové sledují nejen výrobu a produktivitu, ale také vývoj peněžní zásoby a objemu úvěrů.

2. Jak se vyvíjejí veřejné finance?

• Každý stát potřebuje financovat svou činnost. Obranu. Infrastrukturu. Školství. Zdravotnictví… A někdy také mimořádné situace, jako jsou války, pandemie nebo přírodní katastrofy.

• Samotné výdaje nejsou problémem. Rozhodující je, z čeho a jak jsou dlouhodobě financovány.

• Pokud veřejný dluh dlouhodobě roste rychleji než ekonomika, může být jedním z faktorů, které zvyšují tlak na budoucí inflaci. Proto je při hodnocení inflačních rizik důležitější sledovat dlouhodobý vývoj veřejných financí než samotnou krizi.

3. Jak reagují centrální banky?

• Centrální banky mají významný vliv na množství peněz v ekonomice i úrokové sazby. Rozhodují o úrokových sazbách a prostřednictvím měnové politiky ovlivňují, jak snadno mohou domácnosti, firmy i státy získávat úvěry.

• Pokud jsou peníze dlouhodobě levné, ekonomická aktivita se zpravidla zvyšuje.

• Pokud centrální banky úrokové sazby zvyšují, bývá jejich cílem mimo jiné tlumit inflační tlaky.

• Právě proto investoři po celém světě věnují jejich rozhodnutím tak velkou pozornost. Jejich rozhodnutí významně ovlivňují prostředí, ve kterém se inflace vyvíjí.

4. Co očekávají lidé?

• Možná nejméně nápadný, ale velmi důležitý signál. Pokud lidé začnou věřit, že ceny porostou dlouhodobě, tedy očekávají zvýšenou inflaci, začnou podle toho měnit své chování.

• Firmy promítají očekávané náklady do cen. Zaměstnanci usilují o vyšší mzdy. Domácnosti odkládají úspory a urychlují nákupy.

• Inflace se tak postupně stává nejen ekonomickým, ale také psychologickým jevem.

Co si z toho odnáším já?

Když dnes slyším, že za inflaci může válka, energie nebo jiná mimořádná událost, neberu to jako konečnou odpověď. Spíše jako začátek dalšího přemýšlení.

Ptám se:

• Jak se vyvíjela peněžní zásoba?

• Jaký je stav veřejných financí?

• Jak reagují centrální banky?

• Jaká očekávání mají lidé?

Právě souběh těchto faktorů často rozhoduje o tom, zda bude inflace jen krátkou epizodou, nebo obdobím, které ovlivní ekonomiku na řadu let.

Myšlenka na závěr

Historie nás učí rozumět souvislostem. Neukazuje nám, co se stane zítra. Pomáhá nám lépe pochopit, proč se některé události opakovaně odehrávají podobným způsobem.

A právě díky tomu si můžeme klást lepší otázky.

Ne proto, abychom budoucnost předpověděli. Ale abychom budoucnosti lépe porozuměli.